- After all this time? - Always.
Кажется, надо новый тег завести.
Я не люблю
Я не люблю фатального исхода,
От жизни никогда не устаю.
Я не люблю любое время года,
Когда веселых песен не пою.
Я не люблю холодного цинизма,
В восторженность не верю, и ещё -
Когда чужой мои читает письма,
Заглядывая мне через плечо.
Я не люблю, когда наполовину,
Или когда прервали разговор.
Я не люблю, когда стреляют в спину,
Я также против выстрелов в упор.
Я ненавижу сплетни в виде версий,
Червей сомненья, почестей иглу,
Или когда - всё время против шерсти,
Или когда - железом по стеклу.
Я не люблю уверенности сытой,
Уж лучше пусть откажут тормоза!
Досадно мне, что слово «честь» забыто,
И что в чести наветы за глаза.
Когда я вижу сломанные крылья -
Нет жалости во мне, и неспроста.
Я не люблю насилье и бессилье,
Вот только жаль распятого Христа.
Я не люблю себя, когда я трушу,
Обидно мне, когда невинных бьют,
Я не люблю, когда мне лезут в душу,
Тем более, когда в нее плюют.
Я не люблю манежи и арены, -
На них мильон меняют по рублю.
Пусть впереди большие перемены,
Я это никогда не полюблю.
Je n’aime pasJe n’aime pas
Je n’aime pas l'issue fatale,
Je ne serai jamais fatigué de la vie.
Je n’aime pas de saison idéale
Qunand je ne fais que chanter l’ennui.
Je n’aime pas le cynisme glacé,
Er l’enthousiasme, je n’y crois pas non plus,
Je n’aime pas qu’on lise mon courrier
Pas-dessus l’épaule, surtout les inconnus.
Je n’aime pas qu’on parle à demi-mot,
Ni qu’on coupe court à tout raisonnement.
Je n’aime pas quand on tire dans le dos,
Je suis aussi contre les tirs à bout portant!
J’ai en horreur les versions, les cancans,
L’aiguillon des honneurs, du doute les vers,
Quand on te prend à rebrousse-poil tout le temps,
Je n’aime pas l’acier contre le verre.
Je n’aime pas les gens bardés de certitudes,
Il vaudrait mieux que leurs freins ne répondent pas,
Le mot «honneur» tombé en désuétude
Et à sa place tant de galimatias.
Et quand, parfois, je vois des ailes brisées,
J’ai mes raisons si je n’éprouve pas de pitié
Je n’aime ni la violence, ni la fragilité,
Mais j’ai de la peine pour le Christ crucifié.
Je n’aime pas éprouver de la frayeur,
Et je ne supporte pas qu’on frappe un innocent.
Je n’aime pas qu’on pénètre dans mon cœur
Et encore moins, qu’on y crache dedans.
Je n’aime pas les coures, ni les parieurs
Qui vous échangent un million pous un sou.
Même si on promet des lendemains chanteurs,
Tout ça, je ne l’aimerai jamais, un point, c’est tout!
Я не люблю - беларускаЯ не люблю
Я не люблю фатальнага сыходу,
Ад жыцця я нiколi не стамлён.
Не даспадобы мне любыя поры году,
Калi вясёла не запеў, не распавёў.
Я не люблю адкрытага цынiзму,
Ў васторганне ня веру, i яшчэ -
Калi чужак чытае мае пiсьма,
Зазiркiвая мне цераз плячэ.
Я не люблю, калi - напалавiну
Альбо калi гаворцы далi спын.
Я не люблю, у спiнне стралянiну,
Таксама стрэлаў пад насы.
Ня любы сплетнi ў знаку версiй,
Чарвей сумнёву, ўзнагарод iглу,
Альбо - калi заўсёды супраць шэрсцi,
Альбо жалеззем па-на шклу.
Я не люблю упэўненасцi сытай, -
Хай лепш зламяцца тармаза.
Балюча што "пашана" пазабыта
Пашану мае мiлюзга.
Калi я бачу сломаныя крылля -
Я ня жалюся, й неспраста:
Я не люблю насiлле i бязсiлле, -
Жаль толькi паўшага Хрыста.
Я не люблю сябе калi я трушу,
Жалобна мне, калi нявiнных б’юць,
Я не люблю калi нiзаюць душу,
Наўпрост калi ў яе плююць.
Я не люблю манежы i арэны:
На iх мiльён мяняюць па рублю,
Хай абяцаны далей змены -
Ніколі гэта я не палюблю!
Аз не обичамАз не обичам
Аз не обичам изхода трагичен,
животът мен не ще ме умори.
Аз не обичам ни един сезон годишен,
щом весело в мен песен не звучи.
Аз не обичам хладния цинизъм,
не вярвам на възторжени слова -
щом чужд чете писмата лични,
поглеждайки в писмото зад гърба.
Аз не обичам кога наполовина,
или прекъсват разговор и спор.
Аз не обичам стрелба в гръб да има,
аз против съм на изстрели в упор.
Аз ненавиждам клюки и интриги,
щом мене глождят почести на зло,
щом времето напротив се надига,
щом стържат с желязо по стъкло.
Аз не обичам сит да ме направят,
добре е да не мога аз да спра!
Досадно е щом дума „чест“ забравим,
и вместо чест сплетни са зад гърба.
Криле кога аз виждам да увисват
и няма жал у мен, уви така.
Аз не обичам гнета и безсилни,
но жаля аз Исуса на кръста.
Аз не обичам тъй да съм уплашен,
невинните да бият - обидно чак,
и мразя ровещи душата наша
и повече щом в нея плюят пак.
Аз не обичам сцени и арени, -
в тях милион се сменя за петак.
Напред да са големите промени,
аз няма да обикна този знак.
Já nemám rádJá nemám rád
Já nemám rád, když něco končí smrtí.
Života pořád ještě nemám dost.
A nemám rád ty chvíle, kdy mě drtí
buď otupělost, nebo zuřivost.
Nemám rád toho, kdo dokáže spojit
nadšení hrané s chladným propočtem,
a nesnesu, když někdo za mnou stojí
a dopisy mi přes rameno čte.
Já nemám rád, když hovor přerušili,
když někdo něco napůl udělá.
Já nemám rád, když do týla se střílí,
a koneckonců ani do čela.
Nesnáším šeptandu a dlouhé prsty,
červíka pochyb, pocty vítěze,
když někdo jezdí rukou proti srsti,
když někdo skřípe o sklo železem.
Nemám rád teplíčko a prázdné snění.
Radši si spálím za patami most.
Nemám rád toho, kdo čest klidně smění
za okázalou mravopočestnost.
Já na zlámaná křídla uvyknu si
a bez lítosti na ně pohlížím
i bezmocnost, i násilí si hnusím.
Jen mi je líto Krista na kříži.
]á nemám rád sám sebe, když se bojím,
zuřím, když nevinný má utrpět,
když nechtějí mě nechat na pokoji
a když mě chtějí nechat na ocet.
Nehodlám sloužit obrovitým scénám
a milión za drobné směňovat.
At’ se svět chystá k světodějným změnám,
já tohle nikdy nebudu mít rád.
AbsageAbsage
Ich liebe nicht, wenn Stücke tragisch enden,
Ich liebe nicht den Kienspan, der nie brennt;
Ich liebe nicht die Sender, die nichts senden,
Und liebe keinen Film mit happy end.
Ich liebe nicht den eiskalten Zynismus,
Und nicht den Optimismus, der süß schleimt,
Ich haß den Freund, der meine Briefe mitliest,
Auch wenn er dann den Umschlag wieder leimt.
Ich lieb kein Fleisch, wenn es nicht frisch vom Stück ist,
Wer froh in Spiegel drischt, bringt mich in Zorn;
Ich schätze nicht, wenn man mich ins Genick schießt,
Und lieb auch nicht den Gnadenstoß von vorn.
Ich haß die Lüge, die sich gibt als Nachricht,
Ich haß den Dummen, der sie kauft für Geld;
Ich lieb die Vorsicht nicht und nicht die Nachsicht,
Die zeigt, daß wer von nirgendwas was hält.
Ich will kein Glas, wenn man es nur halbvoll gießt,
Und keinen Sprit, der nach Kartoffeln riecht,
Ich mag den Dichter nicht, der bloß in Moll liest,
Auch wenn er mir in Mark und Seele kriecht.
Und seh ich täglich ein gebrochnes Rückgrat
Tuts mir nicht leid, ob es auch seltsam klingt:
Ich lieb nicht den Gepeitschten, der nie Glück hat,
Und den erst recht nicht, der die Knute schwingt.
Ich lieb mich nicht, wenn ich erschöpft und feig bin,
Ich haß den Sack, den man statt Eseln haut;
Ich spuck Rosinen aus, wenn ich im Teig bin,
Und reiß das Haus ein, das ihr auf mich baut.
Ich liebe nicht die ölig satten Frommen,
Und nicht den, der ins Wasser trifft, den Hieb;
Und wenn die großen Änderungen kommen,
So weiß ich jetzt schon, daß ich sie nicht lieb.
I do not like...I do not like...
I do not like at all the fatal ending,
My life to me will never seem too long.
I do not like - whatever season - spending,
My time without singing merry songs.
I do not like when cynicism is blatant,
Don’t trust enthusiasm of any kind,
And more - when someone reads my private letters,
Unseen and silent, spying from behind.
I don’t like any thing half-done or would-be -
When interrupted thoughts are left unsaid.
I do not like when in the back they shoot me,
Nor would I like to be shot in the head.
I hate those gossip-like interpretations,
The worms of doubt, the needle of acclaim,
The never-ending harsh discrimination,
The mental pressure, when your nerves are tamed.
I don’t like when one acts assured and haughty, -
I’d rather see my brakes no longer act.
I’m sad to see the honor code forgotten
And people slandering behind each other’s back.
No pity do I feel for those hopeless -
For broken wings no sorry - it’s because
I don’t like those who force, nor those forceless, -
I pity only Jesus on the cross.
Don’t like myself when falling off my goal,
I’m saddened when the innocent they beat,
Don’t like them digging deep into my soul.
Just hate them spitting cruelly into it.
I do not like big halls, where people shout
And change a million for a coin apiece,
And even if the world is turned about -
There is no way for me to like all this!
Yo detestoYo detesto
El cansancio fatal yo lo detesto,
nunca de vivir estoy cansado;
cualquier estación del ano la detesto,
cuando me enfermo o tomo demasiado.
Yo detesto el gélido cinismo,
no creo en la admiración y además,
que mis cartas lean con grosero intrusismo,
por encima de mi hombro, lo detesto más.
Detesto cuando la conversación
me dejan a medias o alguien me calla,
detesto si disparan a traición
y si a quemarropa un disparo estalla.
Detesto el chisme y sus matices varios,
el gusano de la duda picándome mortal
o cuando me llevan la contraria a diario
o cuando el hierro golpea en el cristal.
Detesto estar muy seguro de mí, es mejor
pensar que el freno no me va a responder,
detesto que se olviden de la palabra "honor"
y gfi el honor la calumnia suelan esconder.
Al ver unas alas rotas sin clemencia
no es por gusto que nunca me apiado:
detesto la violencia y la impotencia,
solo me apiado de Cristo crucificado.
Si me pongo a temblar yo me detesto
y no soporto golpear a inocentes,
que me violen el alma yo detesto
y mucho más que me escupa la gente.
Detesto el circo de la falsedad,
donde por un rubio cambian un millón,
¡pues vengan cambios en la posteridad
que nunca voy a detestarlo yo!
Non amoNon amo
Non amo per me una fine fatale,
finora la vita non mi ha stufato,
non amo nemmeno il giorno nel quale
sto male, oppure ho bevuto.
Così non amo i cinismi spieiati
e non credo al fanatismo imbecille,
odio chi spia nei miei fatti privati
sbirciando da dietro le spalle.
Non amo chi fa tutto alla carlona
o quando si interrompono i discorsi,
non amo che si spari nella schiena
e si speri in una forma di catarsi.
Io detesto i falsi complimenti,
1 tarli del dubbio, chi sparla dietro,
chi è sempre contro e gli uomini irritanti
come il ferro sfregato contro il vetro.
Non amo la certezza che è appagata,
preferisco lo sfogo manifesto;
che "rispetto" sìa parola desueta,
che si calunni, questo lo detesto.
Quando capita che un’ala si spezza
non alzo impietosito la mia vose,
io non arno violenza e debolezza,
non compiango che Cristo suita croce.
Non mi amo quando son vigliacco,
non sopporto un incolpevole percosso,
né chi nell’anima mia va afar bivacco
né tantomeno chi le sputa addosso.
Detesto maneggi e maneggioni
dove rubli e milioni fanno testo.
Quali che siano le trasformazioni
nel mondo, mai amerò tutto questo.
Не волимНе волим
Не волим било какав исход кобан,
За премор од живота још не знам!
У години не волим оно доба
Кад песме веселе не певам ја.
И зазирем од хладнога цинизма,
Не верујем у занос, осим тог -
Не волим кад туђинац чита моја писма,
И преко рамена ме мотри свог.
Не волим кад је нешто само пола,
Кад прекине се разговора след;
Убиство с леђа тишти ме до бола,
Такође ја не волим пуцње спред.
Ја мрзим интригантске вариjанте,
И црва сумње, лицемерjа вез,
Кад људи инат ко врлину схвате,
Ил узму гвожђе, па о стакло - трес!
Не волим сите кад су пуни себе -
Дражи ми jе на кочницама квар.
Због изгубљене речи "част" jа зебем,
Врим кад jе љага иза леђа част.
И када видим саломљена крила -
Не тугујем - без смисла није то:
Не прија мени немоћ, нити сила,
А распети је Христос вечни бол.
Не волим себе када страх ме гуши,
А невине кад туку, тад сам луд;
Не волим кад ми чачкају по души -
А још је горе пљување у њу!
Не волим јахаонице, арене,
По рубљи се милион тамо да
Па макар десиле се крупне мене -
Заволет ово никад нећу ја.
Мин яратмыймМин яратмыйм
Мин яратмыйм котылгысыз чикне,
Яшәүләрдән армыйм һичкайчан.
Мин яратмыйм - сизгер күңелем бикле
Хасталансам, артыгын эчсәм.
Мин яратмыйм салкын дорфалыкны,
Бик соклангыч затны яратмыйм,
Ят кешеләр җилкә аша хатны
Укысалар - вөҗдан газаплый...
Мин яратмыйм ярым-ярты сүздә
Сөйләшүне, эшне бүлгәнне.
Арттан атып, кеше гомерен өзгән,
Йөзгә карап шакшы көлгәнне...
Җенем сөйми гайбәт сатучы һәм
Дан каеручы кара җаннарны,
Гел начарлык теләп, ут атканны,
Тимер белән пыяла кырганны...
Күңелем сөйми оятсыз симергәнне -
Ярлы булу меңкат кулайрак,
«Намус» сүзен онытып тилергәнне,
Нахаклыкны зурлап, олылап.
Сындырылган канатларны күрсәм -
Мәрхәмәтсез булам дошманга,
Сөймим көчләүләр вә хәлсезлекне:
Кадакланган Гайсә - төшләрдә.
Мин үземне сөймим шүрләгәндә,
Сөймим - гаепсезгә типсәләр,
Күңелемә тупас кергән мәлне,
Бигрәкләр дә төкереп үтсәләр...
Я не люблю - украiнськаЯ не люблю
Я не люблю фатальних результатів,
Не втомлююсь ніколи від життя.
Я пори року не люблю ніякі,
Якщо пісень веселих в них нема.
Я не люблю холодного цинізму,
В захопленість не вірю, та іще
Коли в мої листи чужий хтось лізе,
Чи заглядає в них через плече.
Я не люблю коли наполовину,
Чи як розмову припиняє гул.
Я не люблю коли стріляють в спину,
Я також проти пострілів впритул.
Ненавиджу плітки по типу версій,
Як сумнів хробак точить, і хвалу,
Або коли увесь час проти шерсті,
Або коли залізом йдуть по склу.
Я впевненість не люблю надто ситу,
Вже краще, щоб відмовило гальмо!
Так прикро те, що слово «честь» з ужитку
Вже вийшло, зате «наклеп» увійшло.
Коли поламані я бачу крила,
Нема в мені жалю і не дарма -
Я не люблю насилу і безсило,
Розп’ятого шкода тільки Христа.
Себе не люблю, коли нерішучий,
Невинуватих прикро коли б’ють,
Я не люблю коли влізають в душу,
Тим паче, коли в неї наплюють.
Я не люблю арени і манежі,
На них мільйон збирають по рублю.
Попереду хай зміни йдуть безмежні,
Ніколи цього я не полюблю.
Я не люблю
Я не люблю фатального исхода,
От жизни никогда не устаю.
Я не люблю любое время года,
Когда веселых песен не пою.
Я не люблю холодного цинизма,
В восторженность не верю, и ещё -
Когда чужой мои читает письма,
Заглядывая мне через плечо.
Я не люблю, когда наполовину,
Или когда прервали разговор.
Я не люблю, когда стреляют в спину,
Я также против выстрелов в упор.
Я ненавижу сплетни в виде версий,
Червей сомненья, почестей иглу,
Или когда - всё время против шерсти,
Или когда - железом по стеклу.
Я не люблю уверенности сытой,
Уж лучше пусть откажут тормоза!
Досадно мне, что слово «честь» забыто,
И что в чести наветы за глаза.
Когда я вижу сломанные крылья -
Нет жалости во мне, и неспроста.
Я не люблю насилье и бессилье,
Вот только жаль распятого Христа.
Я не люблю себя, когда я трушу,
Обидно мне, когда невинных бьют,
Я не люблю, когда мне лезут в душу,
Тем более, когда в нее плюют.
Я не люблю манежи и арены, -
На них мильон меняют по рублю.
Пусть впереди большие перемены,
Я это никогда не полюблю.
Je n’aime pasJe n’aime pas
Je n’aime pas l'issue fatale,
Je ne serai jamais fatigué de la vie.
Je n’aime pas de saison idéale
Qunand je ne fais que chanter l’ennui.
Je n’aime pas le cynisme glacé,
Er l’enthousiasme, je n’y crois pas non plus,
Je n’aime pas qu’on lise mon courrier
Pas-dessus l’épaule, surtout les inconnus.
Je n’aime pas qu’on parle à demi-mot,
Ni qu’on coupe court à tout raisonnement.
Je n’aime pas quand on tire dans le dos,
Je suis aussi contre les tirs à bout portant!
J’ai en horreur les versions, les cancans,
L’aiguillon des honneurs, du doute les vers,
Quand on te prend à rebrousse-poil tout le temps,
Je n’aime pas l’acier contre le verre.
Je n’aime pas les gens bardés de certitudes,
Il vaudrait mieux que leurs freins ne répondent pas,
Le mot «honneur» tombé en désuétude
Et à sa place tant de galimatias.
Et quand, parfois, je vois des ailes brisées,
J’ai mes raisons si je n’éprouve pas de pitié
Je n’aime ni la violence, ni la fragilité,
Mais j’ai de la peine pour le Christ crucifié.
Je n’aime pas éprouver de la frayeur,
Et je ne supporte pas qu’on frappe un innocent.
Je n’aime pas qu’on pénètre dans mon cœur
Et encore moins, qu’on y crache dedans.
Je n’aime pas les coures, ni les parieurs
Qui vous échangent un million pous un sou.
Même si on promet des lendemains chanteurs,
Tout ça, je ne l’aimerai jamais, un point, c’est tout!
Я не люблю - беларускаЯ не люблю
Я не люблю фатальнага сыходу,
Ад жыцця я нiколi не стамлён.
Не даспадобы мне любыя поры году,
Калi вясёла не запеў, не распавёў.
Я не люблю адкрытага цынiзму,
Ў васторганне ня веру, i яшчэ -
Калi чужак чытае мае пiсьма,
Зазiркiвая мне цераз плячэ.
Я не люблю, калi - напалавiну
Альбо калi гаворцы далi спын.
Я не люблю, у спiнне стралянiну,
Таксама стрэлаў пад насы.
Ня любы сплетнi ў знаку версiй,
Чарвей сумнёву, ўзнагарод iглу,
Альбо - калi заўсёды супраць шэрсцi,
Альбо жалеззем па-на шклу.
Я не люблю упэўненасцi сытай, -
Хай лепш зламяцца тармаза.
Балюча што "пашана" пазабыта
Пашану мае мiлюзга.
Калi я бачу сломаныя крылля -
Я ня жалюся, й неспраста:
Я не люблю насiлле i бязсiлле, -
Жаль толькi паўшага Хрыста.
Я не люблю сябе калi я трушу,
Жалобна мне, калi нявiнных б’юць,
Я не люблю калi нiзаюць душу,
Наўпрост калi ў яе плююць.
Я не люблю манежы i арэны:
На iх мiльён мяняюць па рублю,
Хай абяцаны далей змены -
Ніколі гэта я не палюблю!
Аз не обичамАз не обичам
Аз не обичам изхода трагичен,
животът мен не ще ме умори.
Аз не обичам ни един сезон годишен,
щом весело в мен песен не звучи.
Аз не обичам хладния цинизъм,
не вярвам на възторжени слова -
щом чужд чете писмата лични,
поглеждайки в писмото зад гърба.
Аз не обичам кога наполовина,
или прекъсват разговор и спор.
Аз не обичам стрелба в гръб да има,
аз против съм на изстрели в упор.
Аз ненавиждам клюки и интриги,
щом мене глождят почести на зло,
щом времето напротив се надига,
щом стържат с желязо по стъкло.
Аз не обичам сит да ме направят,
добре е да не мога аз да спра!
Досадно е щом дума „чест“ забравим,
и вместо чест сплетни са зад гърба.
Криле кога аз виждам да увисват
и няма жал у мен, уви така.
Аз не обичам гнета и безсилни,
но жаля аз Исуса на кръста.
Аз не обичам тъй да съм уплашен,
невинните да бият - обидно чак,
и мразя ровещи душата наша
и повече щом в нея плюят пак.
Аз не обичам сцени и арени, -
в тях милион се сменя за петак.
Напред да са големите промени,
аз няма да обикна този знак.
Já nemám rádJá nemám rád
Já nemám rád, když něco končí smrtí.
Života pořád ještě nemám dost.
A nemám rád ty chvíle, kdy mě drtí
buď otupělost, nebo zuřivost.
Nemám rád toho, kdo dokáže spojit
nadšení hrané s chladným propočtem,
a nesnesu, když někdo za mnou stojí
a dopisy mi přes rameno čte.
Já nemám rád, když hovor přerušili,
když někdo něco napůl udělá.
Já nemám rád, když do týla se střílí,
a koneckonců ani do čela.
Nesnáším šeptandu a dlouhé prsty,
červíka pochyb, pocty vítěze,
když někdo jezdí rukou proti srsti,
když někdo skřípe o sklo železem.
Nemám rád teplíčko a prázdné snění.
Radši si spálím za patami most.
Nemám rád toho, kdo čest klidně smění
za okázalou mravopočestnost.
Já na zlámaná křídla uvyknu si
a bez lítosti na ně pohlížím
i bezmocnost, i násilí si hnusím.
Jen mi je líto Krista na kříži.
]á nemám rád sám sebe, když se bojím,
zuřím, když nevinný má utrpět,
když nechtějí mě nechat na pokoji
a když mě chtějí nechat na ocet.
Nehodlám sloužit obrovitým scénám
a milión za drobné směňovat.
At’ se svět chystá k světodějným změnám,
já tohle nikdy nebudu mít rád.
AbsageAbsage
Ich liebe nicht, wenn Stücke tragisch enden,
Ich liebe nicht den Kienspan, der nie brennt;
Ich liebe nicht die Sender, die nichts senden,
Und liebe keinen Film mit happy end.
Ich liebe nicht den eiskalten Zynismus,
Und nicht den Optimismus, der süß schleimt,
Ich haß den Freund, der meine Briefe mitliest,
Auch wenn er dann den Umschlag wieder leimt.
Ich lieb kein Fleisch, wenn es nicht frisch vom Stück ist,
Wer froh in Spiegel drischt, bringt mich in Zorn;
Ich schätze nicht, wenn man mich ins Genick schießt,
Und lieb auch nicht den Gnadenstoß von vorn.
Ich haß die Lüge, die sich gibt als Nachricht,
Ich haß den Dummen, der sie kauft für Geld;
Ich lieb die Vorsicht nicht und nicht die Nachsicht,
Die zeigt, daß wer von nirgendwas was hält.
Ich will kein Glas, wenn man es nur halbvoll gießt,
Und keinen Sprit, der nach Kartoffeln riecht,
Ich mag den Dichter nicht, der bloß in Moll liest,
Auch wenn er mir in Mark und Seele kriecht.
Und seh ich täglich ein gebrochnes Rückgrat
Tuts mir nicht leid, ob es auch seltsam klingt:
Ich lieb nicht den Gepeitschten, der nie Glück hat,
Und den erst recht nicht, der die Knute schwingt.
Ich lieb mich nicht, wenn ich erschöpft und feig bin,
Ich haß den Sack, den man statt Eseln haut;
Ich spuck Rosinen aus, wenn ich im Teig bin,
Und reiß das Haus ein, das ihr auf mich baut.
Ich liebe nicht die ölig satten Frommen,
Und nicht den, der ins Wasser trifft, den Hieb;
Und wenn die großen Änderungen kommen,
So weiß ich jetzt schon, daß ich sie nicht lieb.
I do not like...I do not like...
I do not like at all the fatal ending,
My life to me will never seem too long.
I do not like - whatever season - spending,
My time without singing merry songs.
I do not like when cynicism is blatant,
Don’t trust enthusiasm of any kind,
And more - when someone reads my private letters,
Unseen and silent, spying from behind.
I don’t like any thing half-done or would-be -
When interrupted thoughts are left unsaid.
I do not like when in the back they shoot me,
Nor would I like to be shot in the head.
I hate those gossip-like interpretations,
The worms of doubt, the needle of acclaim,
The never-ending harsh discrimination,
The mental pressure, when your nerves are tamed.
I don’t like when one acts assured and haughty, -
I’d rather see my brakes no longer act.
I’m sad to see the honor code forgotten
And people slandering behind each other’s back.
No pity do I feel for those hopeless -
For broken wings no sorry - it’s because
I don’t like those who force, nor those forceless, -
I pity only Jesus on the cross.
Don’t like myself when falling off my goal,
I’m saddened when the innocent they beat,
Don’t like them digging deep into my soul.
Just hate them spitting cruelly into it.
I do not like big halls, where people shout
And change a million for a coin apiece,
And even if the world is turned about -
There is no way for me to like all this!
Yo detestoYo detesto
El cansancio fatal yo lo detesto,
nunca de vivir estoy cansado;
cualquier estación del ano la detesto,
cuando me enfermo o tomo demasiado.
Yo detesto el gélido cinismo,
no creo en la admiración y además,
que mis cartas lean con grosero intrusismo,
por encima de mi hombro, lo detesto más.
Detesto cuando la conversación
me dejan a medias o alguien me calla,
detesto si disparan a traición
y si a quemarropa un disparo estalla.
Detesto el chisme y sus matices varios,
el gusano de la duda picándome mortal
o cuando me llevan la contraria a diario
o cuando el hierro golpea en el cristal.
Detesto estar muy seguro de mí, es mejor
pensar que el freno no me va a responder,
detesto que se olviden de la palabra "honor"
y gfi el honor la calumnia suelan esconder.
Al ver unas alas rotas sin clemencia
no es por gusto que nunca me apiado:
detesto la violencia y la impotencia,
solo me apiado de Cristo crucificado.
Si me pongo a temblar yo me detesto
y no soporto golpear a inocentes,
que me violen el alma yo detesto
y mucho más que me escupa la gente.
Detesto el circo de la falsedad,
donde por un rubio cambian un millón,
¡pues vengan cambios en la posteridad
que nunca voy a detestarlo yo!
Non amoNon amo
Non amo per me una fine fatale,
finora la vita non mi ha stufato,
non amo nemmeno il giorno nel quale
sto male, oppure ho bevuto.
Così non amo i cinismi spieiati
e non credo al fanatismo imbecille,
odio chi spia nei miei fatti privati
sbirciando da dietro le spalle.
Non amo chi fa tutto alla carlona
o quando si interrompono i discorsi,
non amo che si spari nella schiena
e si speri in una forma di catarsi.
Io detesto i falsi complimenti,
1 tarli del dubbio, chi sparla dietro,
chi è sempre contro e gli uomini irritanti
come il ferro sfregato contro il vetro.
Non amo la certezza che è appagata,
preferisco lo sfogo manifesto;
che "rispetto" sìa parola desueta,
che si calunni, questo lo detesto.
Quando capita che un’ala si spezza
non alzo impietosito la mia vose,
io non arno violenza e debolezza,
non compiango che Cristo suita croce.
Non mi amo quando son vigliacco,
non sopporto un incolpevole percosso,
né chi nell’anima mia va afar bivacco
né tantomeno chi le sputa addosso.
Detesto maneggi e maneggioni
dove rubli e milioni fanno testo.
Quali che siano le trasformazioni
nel mondo, mai amerò tutto questo.
Не волимНе волим
Не волим било какав исход кобан,
За премор од живота још не знам!
У години не волим оно доба
Кад песме веселе не певам ја.
И зазирем од хладнога цинизма,
Не верујем у занос, осим тог -
Не волим кад туђинац чита моја писма,
И преко рамена ме мотри свог.
Не волим кад је нешто само пола,
Кад прекине се разговора след;
Убиство с леђа тишти ме до бола,
Такође ја не волим пуцње спред.
Ја мрзим интригантске вариjанте,
И црва сумње, лицемерjа вез,
Кад људи инат ко врлину схвате,
Ил узму гвожђе, па о стакло - трес!
Не волим сите кад су пуни себе -
Дражи ми jе на кочницама квар.
Због изгубљене речи "част" jа зебем,
Врим кад jе љага иза леђа част.
И када видим саломљена крила -
Не тугујем - без смисла није то:
Не прија мени немоћ, нити сила,
А распети је Христос вечни бол.
Не волим себе када страх ме гуши,
А невине кад туку, тад сам луд;
Не волим кад ми чачкају по души -
А још је горе пљување у њу!
Не волим јахаонице, арене,
По рубљи се милион тамо да
Па макар десиле се крупне мене -
Заволет ово никад нећу ја.
Мин яратмыймМин яратмыйм
Мин яратмыйм котылгысыз чикне,
Яшәүләрдән армыйм һичкайчан.
Мин яратмыйм - сизгер күңелем бикле
Хасталансам, артыгын эчсәм.
Мин яратмыйм салкын дорфалыкны,
Бик соклангыч затны яратмыйм,
Ят кешеләр җилкә аша хатны
Укысалар - вөҗдан газаплый...
Мин яратмыйм ярым-ярты сүздә
Сөйләшүне, эшне бүлгәнне.
Арттан атып, кеше гомерен өзгән,
Йөзгә карап шакшы көлгәнне...
Җенем сөйми гайбәт сатучы һәм
Дан каеручы кара җаннарны,
Гел начарлык теләп, ут атканны,
Тимер белән пыяла кырганны...
Күңелем сөйми оятсыз симергәнне -
Ярлы булу меңкат кулайрак,
«Намус» сүзен онытып тилергәнне,
Нахаклыкны зурлап, олылап.
Сындырылган канатларны күрсәм -
Мәрхәмәтсез булам дошманга,
Сөймим көчләүләр вә хәлсезлекне:
Кадакланган Гайсә - төшләрдә.
Мин үземне сөймим шүрләгәндә,
Сөймим - гаепсезгә типсәләр,
Күңелемә тупас кергән мәлне,
Бигрәкләр дә төкереп үтсәләр...
Я не люблю - украiнськаЯ не люблю
Я не люблю фатальних результатів,
Не втомлююсь ніколи від життя.
Я пори року не люблю ніякі,
Якщо пісень веселих в них нема.
Я не люблю холодного цинізму,
В захопленість не вірю, та іще
Коли в мої листи чужий хтось лізе,
Чи заглядає в них через плече.
Я не люблю коли наполовину,
Чи як розмову припиняє гул.
Я не люблю коли стріляють в спину,
Я також проти пострілів впритул.
Ненавиджу плітки по типу версій,
Як сумнів хробак точить, і хвалу,
Або коли увесь час проти шерсті,
Або коли залізом йдуть по склу.
Я впевненість не люблю надто ситу,
Вже краще, щоб відмовило гальмо!
Так прикро те, що слово «честь» з ужитку
Вже вийшло, зате «наклеп» увійшло.
Коли поламані я бачу крила,
Нема в мені жалю і не дарма -
Я не люблю насилу і безсило,
Розп’ятого шкода тільки Христа.
Себе не люблю, коли нерішучий,
Невинуватих прикро коли б’ють,
Я не люблю коли влізають в душу,
Тим паче, коли в неї наплюють.
Я не люблю арени і манежі,
На них мільйон збирають по рублю.
Попереду хай зміни йдуть безмежні,
Ніколи цього я не полюблю.